OSLAVILI JSME 60 LET TRVÁNÍ ŠKOLY
V pondělí 30. května jsme otevřeli dveře a čekali hosty, kteří se přijdou podívat, jak žije naše škola uvnitř. Měli jsme radost z maminek, které ocenily kuchyňku a keramickou dílnu a žasly nad počítačovou technikou, se kterou jejich děti pracují. Babičkám se moc líbilo cvičení děcek na hřišti, přímo u školy a dědečkové záviděli vybavení dílny pro pracovní vyučování.
V úterý 31. května bylo krásné počasí a my si ho užívali v lesoparku Dražovka při sportovně soutěžním dnu. Děti šly orientační závod, při kterém plnily úkoly jako je chůze na chůdách z bodu A do bodu B, rychlé přenášení víček, nebo střelba ze vzduchovky na terč. V cíli si pomalovaly obličej do podoby nějaké strašné pohádkové bytosti a pak už jsme jen všichni čekali, kdo zvítězil. A zvítězili všichni! Vždyť všichni jsme prošli náročnou trasu a hlavně - dorazili jsme do cíle s úsměvem na tváři a s pocitem zajímavě prožitého dopoledne.
1. června naše oslavy vyvrcholily. Bývalí zaměstnanci školy se sešli s paní ředitelkou Štochlovou v klubu Labe a vzpomínali a povídali si. Poté se přesunuli do hlavního sálu, kde se začala promítat na velké plátno prezentace ze současnosti školy. A pak nastal okamžik, kdy jsme nastoupili na jeviště - žáci a učitelé a předvedli to, co jsme týdny s nadšením připravovali. Byl to průřez událostmi od druhé poloviny 20.století až do dnešní doby.
POMOCNÁ TŘÍDA představila ukázku z Obecné školy, kde rázný učitel Hnízdo nastolil kázeň v neposlušné třídě.
6.a 7. ROČNÍK zacvičil SPARTAKIÁDU, jak vystřiženou ze Strahova v 70.letech minulého století a taky ZUMBU , jakožto cvičení moderní.
2.a 5. ročník připomněl éru PIONÝRŮ, kterou ukončilo cinkání klíčů a SAMETOVÁ REVOLUCE.
8. a 9. ročník jsou pěkní puberťáci, kteří to umí na HORÁCH pěkně rozbalit. Zazpívali nám také několik retro písniček.
Protože dějiny školy zdaleka nekončí, už teďse rodí další příběhy . Proto jsme si žáci i učitelé na závěr zazpívali všichni dohromady slavnou píseň PŘÍBĚH NEKONČÍ.
Úplný závěr tvořil sestřih fotografií promítaný na plátno a píseň o tom,
že je vždycky dobré mít PÁR PŘÁTEL.
Ukázka z Almanachu .
Zápis z kroniky z roku 1951.
Na hořovickém okrese a v jeho největším městě Hořovicích bylo několik, snad 20, snad i víc takových dětí, které nedostaly do vínku tolik nadání, tolik schopností, aby stačily ostatním dětem. V normální škole trpěly pocitem méněcennosti. Aby vyrostly zdravě a k užitku, potřebovaly zvláštní školu.
Bylo vyvíjeno cílevědomé úsilí, které mělo odstranit tento nedostatek a tak vznikla jednotřídní zvláštní škola. byla umístěna v budově gymnasia a byla jí přidělena jedna třída. Začínalo se s prázdnýma rukama. Jen žáků bylo dost. Do školy začalo chodit 17 dětí.
Škola byla připravena, škola začala žít !
Zapsala Vlasta Březinová, první ředitelka.
Během, letem historií.
Jak již víme, 1. června 1951, byla v budově hořovického gymnázia otevřena první,jednotřídní zvláštní škola s počtem 17-ti žáků. V pozdějších letech se postupně rozrůstala a 30. října 1954 byla přestěhována do svého druhého působiště, do vily pana Keplera v Zahradní ulici 183. V říjnu 1963, to je již ředitelem pan Antonín Kebert, nachází škola své nové, třetí sídlo v ulici 9. května. V té době školu navštěvuje 32 žáků. Na tomto místě pak škola působí celých 28 let. Ředitelkou se stávají postupně paní Marie Hassmanová a v roce 1972 se ujímá ředitelského křesla paní Marie Bártová. Škola se stále rozrůstá a v roce 1990 má 60 žáků. To se však již blíží další a naštěstí doposud poslední stěhování. Novou adresou je budova bývalých jeslí v ulici Svatopluka Čecha u autobusového nádraží. Škola zde nachází sice velkou, ale skromnou budovu a také rozlehlou zahradou. Rok 1991 je rokem kdy se ředitelkou stává Mgr. Eva Horáková a ve škole je 70 žáků. Škola začínala ve velmi skromných podmínkách, a tato skromnost jí vydržela až do dnešních dnů. V průběhu 60-ti let se v jejích zdech vystřídalo mnohoskvělých pedagogů a lidí, kteří se zasloužili o neustálý rozvoj školy. I v současných letech je snahou školu modernizovat. V roce 2000 se stává ředitelkou Mgr. Jarmila Pánková, kterou v roce 2008 střídá Mgr. Martina Štochlová.
Dlouhá a nekončící cesta za názvem školy.
Samostatnou kapitolou je samotný název školy. Zvláštní škola. Zvláštní a Pomocná škola, Speciální škola, Základní škola a mateřská škola speciální…
a to nejsme zdaleka u konce s výčtem všech variant.
V současné době jsme Základní škola, Hořovice, Svatopluka Čecha 455.
Současnost.
Základní škola, Hořovice, Svatopluka Čecha 455 je škola určená pro žáky, kteří z různých důvodů nezvládají nároky hlavního vzdělávacího proudu. Přednostně je tento typ školy určen žákům s mentálním postižením. Za 60 let své existence odešlo ze školních lavic stovky studentů, kteří se následně vyučili převážně v dělnických profesích a následně se plně uplatnili v praktickém životě.
V současné době školu navštěvuje 50 žáků kterým se každodenně věnuje 10 pedagogů. Škola má dvě součásti – základní školu praktickou a základní školu speciální ve kterých se vyučuje podle školního vzdělávacího programu ABECEDA pro život. Ve škole je též školní družina.
Vedení školy se snaží udržet vysoký standart jak ve vzdělávací činnosti, tak v úrovni mimoškolních aktivit. Škola je nově vybavena dvěmi interaktivními tabulemi a počítačovou učebnou. V letošním roce byly spuštěny vlastní internetové stránky školy a škola se zapojila do testování žáků srovnávacími testy KALIBRO.
Nedílnou součástí života školy je účast žáků ve sportovních, výtvarných či ekologických soutěžích.
Samozřejmostí je zapojení do grantů a tvorba vlastních projektů. Školní projekty - Poznej svůj strom, Klokan Rudý v ZOO Plzeň, projekt Recyklohraní, Pohár sportovců, Řemeslo má zlaté dno, Žákovská kronika a další jsou neodmyslitelným obohacením výuky ve škole.
Bolesti.
Škola má i své bolesti. Jednou je absence vlastní jídelny a tělocvičny. Což přináší žákům značné provozní potíže. Trápí nás také vzhled budovy